Poslední aktuality

Co se děje v oblasti zlepšování systému výstrah

Snahou všech vyspělých států je v době, kdy se zvyšují projevy klimatické změny, zlepšit připravenost na možné negativní dopady této změny. Velmi důležitou roli hraje zlepšování výstražné služby zejména v oblasti přírodních katastrof spojených s projevy počasí. Patří sem zejména zlepšování přesnosti výstrah na přicházející negativní dopady počasí jako jsou povodně, vichřice, extrémy zimního počasí a v poslední době také sucho a extrémní horko.

#  Do popředí zájmu odborné veřejnosti i občanů se v poslední době dostala i otázka přijetí nového zákona o Českém     hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ). Jednou z důležitých částí návrhu tohoto zákona je uznání jeho výstrah na hydrometeorologické extrémy jako jediných platných pro území ČR. To znamená, že v případě výstrah na přicházející pohromy hydrometeorologického původu je ČHMÚ jedinou autorizovanou institucí, která smí tyto výstrahy vydávat a následně by měly být tyto výstrahy šířeny prostřednictvím médií, internetu, mobilních aplikací, sociálními sítěmi a dalšími komunikačními prostředky pro veřejnou správu, podnikovou sféru a především pro občany Česka. Tento určitý typ "monopolu" na vydávání výstrah vyvolal určité námitky v odborné i laické veřejnosti. Vysvětlením důvodů pro určitou monopolizaci vydávání výstrah na hydrometeorologické extrémy a jejich možné dopady vysvětluje článek I. Obrusníka "Jak na povodně a vichřice", který vyšel dne 29.2.2024 v Lidových novinách v sekci "Úhel pohledu". 

#  Jak na povodně a vichřice

Proč má mít ČHMÚ "monopol" na poskytování výstrah před extrémy počasí

Horší reakci na povodňovou situaci v Praze roku 2002 vyvolala podle autora i skutečnost, že krizovým štábem města byly použity méně přesné a opožděné výstrahy od jiných subjektů než ČHMÚ, přestože ten krizovému štábu města své kvalitnější výstražné informace poskytoval. FOTO MAFRA – PETR NOVOTNÝ

V posledních dnech je zejména v médiích diskutován nový zákon o Českém hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ), který čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. K tomu musím dodat, že zákonu o ČHMÚ trvalo 20 let, než se do sněmovny dostal (!). Zákon je potřebný, neboť ČHMÚ vznikl na základě Nařízení vlády z roku 1953, což mu doposud dávalo slabý mandát. V řadě jiných zemí jsou instituce typu ČHMÚ definované zákonem, což se osvědčuje. Proto mne poněkud překvapily obavy odborné veřejnosti a některých institucí z části navrhovaného zákona, který opravňuje ČHMÚ k tomu, stát se jedinou autoritou pro vydávání a odvolávání výstrah na povodně, vichřice a další extrémy počasí.

Podrobněji se této situaci věnuje například článek Monopol na počasí u vědců narazil (LN 23. 2.). Kromě části subjektů vydávajících předpovědi počasí (ty u nás může poskytovat prakticky každý) se s výhradami k zákonu ozvalo i několik institucí i z akademických ústavů, které rozhodně nejsou pro poskytování výstrah na rozdíl od předpovídání počasí vybaveny. Musím zdůraznit, že je velký rozdíl mezi poskytováním předpovědí a výstrah. Nepřesnosti a chyby ve výstrahách mohou mít ve srovnání s dopadem nepřesných předpovědí dalekosáhlejší negativní dopady.

Proč má být ČHMÚ touto jedinou autoritou u nás, oprávněnou vydávat a odvolávat výstrahy na extrémy počasí a s tím spojené krizové situace? Především ze dvou důvodů. Prvním je tzv. princip jediného hlasu, tj. oprávnění pouze jediné organizace ve státě vydávat výstrahy. Druhým důvodem je zajištění schopnosti ČHMÚ poskytovat výstrahy s takovou kvalitou a spolehlivostí, kterou jiné organizace v zemi nejsou schopny dosáhnout.

Princip jednoho hlasu

ČHMÚ je oficiální národní hydrometeorologickou službou České republiky a její autorizace pro vydávání výstrah je v souladu s usneseními Světové meteorologické organizace (SMO) vzniklými pro zabránění zmatku a dezorientaci v krizových situacích způsobených extrémy počasí. Toto zmatení a panika vzniklé odlišnými výstrahami je často příčinou zbytečných velkých ztrát na životech i majetku. Proto platí pro vydávání výstrah tzv. princip jediného hlasu (single voice principle), tj. vydávat a uznávat pouze výstrahy z jednoho autorizovaného zdroje v dané zemi, tj. národní hydrometeorologické služby. U nás je touto službou ČHMÚ a rozhodně je nutné zakotvit princip jediného hlasu i v návrhu nového zákona o ČHMÚ.

Pro zavedení principu jediného hlasu u nás poslouží následující příklady. Při povodni v roce 1997, kdy byly nejasné kompetence pro rozsáhlé krizové situace, vznikly určité nedostatky v reakci na tuto povodňovou situaci. Avšak určité negativní dopady se projevily i později u mnohem úspěšnějších krizových opatření při povodni v roce 2002. Například v Praze byly použity krizovým štábem města méně přesné a opožděné výstrahy od jiných subjektů než ČHMÚ, přestože ten krizovému štábu města své kvalitnější výstražné informace poskytoval. To pak vedlo k o něco horší reakci na povodňovou situaci.

Princip jediného hlasu je však užitečný i pro krizové situace z jiných oblastí, než jsou hydrometeorologické extrémy. Mohli jsme se o tom poměrně nedávno přesvědčit v případě reakcí na covidovou pandemii. Zcela odlišné informace a výstrahy v průběhu této nebezpečné pandemie nepodával pouze jeden autorizovaný zdroj, ale prakticky kdekdo (?), a to běžně v médiích i jinde bez jakéhokoliv oprávnění a někdy i bez odborných znalostí. Pochopitelně to vše způsobilo, že jsme se s pandemií nevyrovnali zrovna nejlépe.

Výstrahy s vysokou kvalitou

Druhým důvodem je nutnost, aby autorizovaná organizace poskytovala výstrahy nejvyšší přesnosti a kvality. ČHMÚ má oproti jiným subjektům poskytujícím předpovědi (a výstrahy) systém vlastních pozorovacích meteorologických a hydrologických sítí, nepřetržitě přijímá a zpracovává data ze světa včetně dat z radarů, satelitních měření, meteorologických modelů atd. Zároveň recipročně přispívá našimi národními daty do světové pozorovací sítě. Tato data a dostatečné zabezpečení kvalitních meteorologů a hydrologů pracujících v nepřetržitém režimu 24/7 umožňují vytvářet předpovědi a zejména výstrahy nejvyšší kvality. A to jak v určení nebezpečnosti přicházejícího hydrometeorologické extrému, tak i s co nejpřesnějším určením začátku i lokalizace možných negativních dopadů jevu. Předpovědi a výstrahy jsou pak vydávány nejen z Centrálního předpovědního pracoviště, ale i z regionálních předpovědních pracovišť na pobočkách ústavu.

Výstrahy z ČHMÚ jsou dále elektronicky distribuovány prostřednictvím operačních a informačních středisek krajů (OPIS) Hasičského záchranného sboru (HZS ČR) složkám IZS, veřejné správě nebo přímo z ČHMÚ občanům a dalším uživatelům. K adekvátní a rychlé reakci na krizové situace způsobené extrémy počasí přispívá i to, že ředitel ČHMÚ je členem Ústředního krizového štábu a obdobně jsou ředitelé poboček ČHMÚ členy krajských krizových štábů.

Závěrem chci zdůraznit, že přijetí nového zákona o ČHMÚ je správnou cestou, která přispěje ke zlepšování výstražných informací z tohoto ústavu a následně lepší připravenosti na hrozby budoucích extrémů počasí.

IVAN OBRUSNÍK

Český národní výbor pro omezování následků katastrof

Autor je emeritní ředitel ČHMÚ

* Zavedení účinného šíření výstrah mobilními telefony pomocí systému Cell Broadcast

Tento nový systém šíření výstrah nebyl dosud v ČR zaveden, což se ukázalo býti chybou při teroristickém útoku střelce na Filosofické fakultě UK. Podrobněji se vlastnostmi tohoto moderního systému komunikace v případě krizových situací způsobených nejen přírodními, ale ostatními hrozbami, zabývá článek Ivana Obrusníka, uveřejněný   v Lidových novinách  29.1.2024 pod názvem "Sirény v krizových situacích nestačí", uvedeným v sekci tohoto webu Co se děje u nás/Aktuality.