NEJNOVĚJŠÍ ZPRÁVY O ZVLÁDÁNÍ KORONAVIRU U NÁS
Průběh současné pandemie koronaviru u nás a zásah Nejvyššího správního soudu proti omezení podnikatelských činností ukazuje, že bude třeba upravit krizové zákony pro dlouhodobější krizové situace typu pandemie. Rovněž bude třeba zhodnotit činnosti vlády, dalších orgánů i občanů během pandemie a poučit se z případných chyb.
Pandemie COVIDu-19 u nás snad končí a jak dál?
Ivan Obrusník 31.5. 2021
Pandemie koronaviru Česko ale i jiné země zastihla zcela nepřipravené, neboť v takto nebývalém celosvětovém rozsahu je zcela novým druhem katastrofy. Proto i pro ni platí jedno důležité pravidlo - během trvání velké katastrofy bychom neměli co nejrychleji hledat viníky této události či chybných opatření. Také by nemělo zbytečně rychle docházet k výměně lidí v zodpovědných funkcích během katastrofy. Všechny tyto zásady byly v době pandemie, která nejen svým rozsahem, ale i délkou trvání nemá obdoby u nás a někdy i v jiných zemích, která nejen svým rozsahem ale i délkou trvání nemá obdoby, často porušovány. To spolu s nízkou připraveností negativně ovlivnilo úspěšnost zvládnutí této pandemie. Nyní, kdy intenzita a dopady pandemie klesají a postupně se (snad) vracíme k "normálu", nastal proto čas vyhodnotit a analyzovat celý průběh pandemie i způsob jejího ne/zvládání. Lze na to hledět z různých velmi stručně shrnutých důvodů následovně:
· Včasnost a rychlost reakce v počáteční fázi pandemie, kdy nebyly k dispozici žádné zkušenosti s takovým druhem katastrofy a její intenzitou.
Reakce na blížící se pandemii koronaviru přišla nejen pozdě, ale byla také pomalá, přestože po jejím začátku v Číně zasáhla před námi další země včetně řady evropských. K těžšímu průběhu u nás "přispěly" mj. i příjezdy infikovaných turistů z Itálie a dalších zemí, aniž by nakažení byli identifikováni a izolována ohniska nákazy. Vláda s dalšími orgány, ale též občané, reagovali pozdě. Pandemie tak byla zpočátku značně podceňována a tímto směrem (že se jedná o jakousi "chřipečku") byla zmatečně informována i veřejnost. K nízké úspěšnosti "boje s pandemií" přispěly i malé zkušenosti a nevyužití všech možných mimořádných opatření, které pro situace tohoto typu poskytuje vládou vyhlášený nouzový stav. Např. v první fázi pandemie byl nouzový stav vyhlášen pozdě a opožděně byl také svolán Ústřední krizový štáb (ÚKŠ), který zajišťuje operativnost a nadresortní přístup k velkým katastrofám. Činnost tohoto štábu byla navíc ochromena rychlou změnou jeho statutu proto, aby se jeho předsedou mohl stát premiér místo ministra vnitra. Po celou dobu nouzového stavu byl pak ÚKŠ využíván jen málo, chyběl nadresortní přístup a důležitá rozhodnutí byla většinou činěna jinde. Tím se částečně vytratily možnosti využití velkého potenciálu složek ministerstva vnitra (Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR), jehož ministr by logicky měl stát v čele tohoto štábu, a také koordinace a jednotné řízení "boje" proti pandemii. Situace takového rozsahu nemůže zvládat a řídit pouze rezort zdravotnictví, přestože zásluhy lékařů, sester a dalšího zdravotnického personálu o minimalizaci ztrát na životech byly obrovské. Právě objednávání a distribuce ochranných pomůcek, léků, testů, vakcín, transporty nakažených atd. byly nad síly zdravotnického resortu.
· Nedostatky v připravenosti vlády, veřejné správy, politiků, krizové legislativy a infrastruktury, zdravotnictví, školství a dalších orgánů na pandemii.
Negativně působilo pomalé, opožděné a často zmatečné působení politiků a poskytování rozporných informací vládními představiteli i časté změny ministrů (např. zdravotnictví) během pandemie. Závažným nedostatkem bylo i výše zmíněné opožděné vyhlášení nouzového a svolání ÚKŠ. Na pandemii nebyla dostatečně připravena i Správa státních hmotných rezerv (SSHR), někdy i hygienická služba a chyby se objevily i v připravenosti resortů zdravotnictví, školství a dalších i v jejich vzájemné spolupráci. Naprosto chyběl jednotný a především autorizovaný zdroj relevantních informací nejen o dosavadním průběhu, ale i o budoucích krocích při překonávání pandemie, reprezentovaný zkušeným mluvčím. Chyběla i autorizovaná a stabilní odborná skupina v čele (ale nejen) s epidemiology a virology. Velké zmatky a nedostatky nastaly při objednávání a distribuci roušek a dalších ochranných prostředků i testů jak pro občany, tak i pro nemocnice. Ani identifikace nakažených a trasování kontaktů nepřinesla kýžené výsledky. Rovněž organizace očkování se zejména v počáteční fázi nevyhnula problémům. Oproti tomu velmi pozitivní byl přístup občanů a některých firem k šití roušek a výrobě dalších ochranných prostředků zejména zpočátku pandemie a také aktivní účast dobrovolníků.
· Nejednotné informace a prognózy odborníků a jejich šíření.
Značné negativní dopady měla značná nejednota názorů mezi lékařskými odborníky a následně i politiky v zodpovědných funkcích. Částečně to souviselo s malými zkušenostmi s pandemií takového rozsahu. Navíc své názory, zejména v médiích, často prezentovaly známé lékařské kapacity, avšak z jiných odvětví medicíny než epidemiologie či virologie. Prognózy se tak málo shodovaly a to vedlo k velké nejistotě, navrhování nesprávných opatření a zejména k jejich častým změnám zodpovědnými politiky. Spolu s nízkou kontrolou prakticky bez sankcí vše vyústilo k častému nerespektování těchto opatření občany. Bohužel, výsledkem byly i zbytečné ztráty na majetku a zejména na životech. Po dobu pandemie chyběla jednotná, fundovanou a také stabilní poradní skupina odborníků, jejíž názory by byly všeobecně respektovány a také využívány.
· Úloha médií a sociálních sítí v průběhu pandemie, chybějící etika a ne zcela dobrá kvalita informací.
Činnosti médií (tištěným, elektronickým a také sociálním sítím) byla věnována malá pozornost, přestože hrají v pandemii a obecně v průběhu katastrof velmi důležitou roli. Musí však být dodržována určitá pravidla pro takové výjimečné situace včetně etických. Z médií musí vycházet informace včetně analýzy situace a prognózy dalšího vývoje rychlé, přesné a také ověřené. Nesmí docházet ke zneužívání krizových situací k získání konkurenční výhody zdůrazňováním pouze "senzační" a tragické stránky katastrofy oproti pozitivním zprávám. Právě tento rys mediálních zpráv byl u nás mnohem výraznější než jinde. Média se musí vyhýbat i jakémukoliv populismu i jejich zneužití pro kampaň proti řídícím orgánům v době krizového stavu. Zároveň musí správně rozeznávat skutečnou odpovědnost krizových orgánů a neměla by blamovat někoho za odpovědnost za katastrofu jako takovou nebo za nedostatky v záchranných pracích (pokud nemají takové informace spolehlivě ověřené). V reportážích by měl vždy být brán ohled na oběti katastrof. Zhodnocení a analýza aktivit lidí a institucí činných během krizových situací musí být uděláno a prezentováno pouze po skončení krize. Výše uvedená pravidla pro média v době katastrofické situace byla u nás v době pandemie výrazně porušována (např.: velké titulky zdůrazňující negativní fakta, velmi málo pozitivních informací, nepřesné a často se měnící zprávy z různých i neautorizovaných zdrojů, protichůdné názory odborníků a politiků včetně prognóz dalšího průběhu pandemie). Podrobné zhodnocení a analýza role našich médií a porušování etických pravidel v době pandemie je mimo rozsah tohoto sdělení.
5) Ekonomické aspekty v průběhu celé pandemie
K negativním ekonomickým dopadům výrazně přispěly předražené nákupy, zbytečné snížení daní a utrácení značných prostředků za opatření, která neměla s pandemií nic společného, což vedlo k příliš velkému zvýšení státního dluhu bez adekvátního efektu. Přestože např. zadlužení Česka v dosavadním běhu pandemie bylo ve srovnání s e zeměmi eurozóny průměrné, co do počtu obětí jsme byli mezi prvními.
Jaký by měl být další postup?
Je jasné, že práci na zefektivnění připravenosti a reakce na pandemii a přizpůsobení celého systému pro minimalizaci jejích dopadů bude nutné zahájit co nejdříve mj. i proto, že se může objevit další vlna pandemie. Lze uvést následující možné návrhy, ale je jasné, že jejich konečný počet bude větší:
Aktualizace krizových a souvisejících zákonů (pandemický atd.), přehodnocení dosavadního složení a činnosti Ústředního krizového štábu, jasné definování kompetencí odpovědných orgánů v době pandemie, finanční a kapacitní zabezpečení některých činností (nákupy, objednávky, distribuce, testování, očkování, odběry a analýzy odebraných vzorků), větší podpora a organizace práce dobrovolníků, přehodnocení činnosti systému hygienické služby, podpory činností hasičů, policistů, vojáků během pandemie, vytvoření jednotného autorizovaného zdroje a distribuce informací o stavu a vývoji krizové situace, etický kodex pro média a obecně šíření informací včetně prognóz, prověření legislativy a dalších nástrojů pro situace typu pandemie i z hlediska možných finančních náhrad za omezení některých činností i po skončení nouzového stavu avšak i pro neukončené krizové situace. Velké úsilí si vyžádá vytvoření optimálního systému hygienické služby i v odděleních infekční a intenzívní péče v nemocnicích a v neposlední řadě zlepšení i krizových činností v resortu zdravotnictví. Velkým problémem byla činnost politiků v rozhodujících exekutivních orgánech a také v parlamentu. Chybělo určité semknutí a sjednocení názorů mezi různými politickými stranami a skupinami (negativně působila např. snaha opozičních stran pokud možno zpochybňovat téměř všechna opatření navrhovaná vládou včetně odmítání prodloužení nouzového stavu), což by mělo být ve velkých krizových situacích zásadní. Můžeme jen doufat, že politici ze všech politických stran pochopí nutnost odstranění vzájemné rivality během krizových situací a že zahrnou přehodnocení a především návrhy na zlepšení činností za pandemie do svých volebních plánů. Jen tak můžeme obstát v budoucích pandemiích a dalších krizových situacích.
K tomuto problému vyšel pro diskusi dne 1.6.2021 v Lidových novinách následující článek:
Krizové řízení bude nutné upravit
Jsme svědky nečekaného zrušení restrikcí některých služeb a podnikání vyvolaných epidemií koronaviru o dva týdny dříve, než podle pandemického zákona nařídilo ministerstvo zdravotnictví (MZ) v souladu s doporučením odborníků. Takto vzniklé rozvolnění bylo vyvoláno rozsudkem Nejvyššího správního soudu s tím, že restrikce takového druhu smí být nařízeny pouze za nouzového stavu. Vyvolává to tak otázku, zda je důležitější právo na život a zdraví, či na svobodu podnikání. Takto vzniklá situace může mít velmi negativní dopady a vést tak k opětovnému navyšování počtu nakažených i obětí koronaviru.
O její vznik se "zasloužily" již únorové diskuse v parlamentu o neprodloužení nouzového stavu, vyvolané snahou opozičních stran diskreditovat vládu s tím, že efektivní opatření zajistí MZ bez potřeby nouzového stavu pouze s využitím nově připraveného pandemického zákona. Nyní jsme však svědky toho, že tento nový zákon na takový úkol nestačí.
Pandemie je totiž krizovou situací, která pro některá opatření omezujícího charakteru, zajišťovaná doposud s využitím stavu nouze, vyžaduje poměrně dlouhou dobu a nelze na ni zcela jednoduše aplikovat stejný přístup jako například u povodní, se kterými máme zkušenosti. U povodní se dobře osvědčuje postup s efektivním využíváním dosavadních krizových zákonů (i se stavem nouze) a vodního zákona. Oproti tomu dlouhé trvání pandemie vyžaduje nasazení dlouhodobějších omezujících opatření, než je tomu u povodní.
Proto bude nutné celý systém krizového řízení a souvisejícího pandemického zákona pro dobu pandemie přehodnotit a upravit. Teprve pak umožní takto vzniklá protipandemická opatření efektivně čelit pandemii bez obav z jejich napadení či zrušení soudy. Můžeme jen doufat, že na analýze a návrzích efektivního protipandemického systému i preventivních opatřeních začnou politici společně s odborníky pracovat co nejdříve, nejlépe již teď, bez ohledu na to, které strany jsou nebo budou ve vládě. Každopádně se jedná o velmi důležitý dlouhodobý úkol, který by měl být obsažen ve volebních programech prakticky všech stran!
IVAN OBRUSNÍK
Autor je předsedou Českého národního výboru pro omezování následků katastrof
K omezení dopadů pandemie se mělo přistupovat komplexně bez úzkého resortního přístupu a s využitím všech výhod krizových zákonů a integrovaného záchranného systému. Krátce to shrnuje dopis I. Obrusníka do LN ze dne 22.5.2021
Komplexní přístup
Ad LN 20. 5.: Sbohem a šáteček
Komentátor Marek Hudema ve svém vyjádření ke konci skupiny MeSES (Mezioborová skupina pro epidemické situace) upozornil na podivný a spíše nehorázný způsob ukončení této skupiny expertů. Autor v závěru správně poukázal na to, že vláda a státní správa stále sází spíše na resortní přístup k řešení problémů. Právě tento přístup ke snížení dopadů pandemie u nás vedl k řadě problémů a nedostatků, což přispělo k významně vyšším ztrátám na životech i nákladům nejen ve zdravotnictví, ale i jinde. Projevilo se to mj. i tím, že nebyly dostatečně využity dosavadní poměrně dobré zkušenosti s řešením jiných velkých katastrof, např. povodní. Ty jednoznačně prokázaly nutnost komplexního nadresortního přístupu k událostem tohoto typu s využitím existujících krizových zákonů. Avšak např. v první fázi pandemie byl nouzový stav vyhlášen pozdě. Podobně opožděně byl svolán Ústřední krizový štáb, který zajišťuje operativnost a nadresortní přístup k velkým katastrofám. Činnost tohoto štábu byla navíc ochromena rychlou změnou jeho statutu proto, aby se jeho předsedou mohl stát premiér místo ministra vnitra. Pak následovaly další improvizace včetně neustálých změn a zmatků i v nesystémovém šíření pokynů a informací.
Je proto nutné pandemickou situaci s odstupem důkladně vyhodnotit a snažit se co nejvíce dodržet komplexní přístup k řešení katastrofických situací s využitím krizových zákonů a integrovaného záchranného systému s tím, že si vyžádají některé úpravy pro specifiku pandemií. K tomu je třeba napřít naše úsilí v letech po odeznění covidové epidemie. Je třeba v úsilí o zlepšení naší připravenosti efektivně a za meziresortní spolupráce využít i nabízející se značné prostředky z evropských fondů!
Ivan Obrusník
předseda Českého národního výboru pro omezování následků katastrof
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
Nejvyšší kontrolní úřad objevil velké nedostatky v připravenosti na pandemii.
Vyplývá to ze závěru z kontrolní akce NKÚ č. 20/32 - Peněžní prostředky vynaložené v souvislosti s epidemiologickou situací v České republice
NKÚ mj. konstatoval, že stát podcenil přípravu na pandemii. Nákupy ochranných pomůcek provázel chaos, výrazné cenové rozdíly, nedostatky v jejich kvalitě i problémy s dopravou!
Stručné závěry ze zprávy NKÚ, které ukazují nízkou připravenost na katastrofy, lze nalézt v dokumentu:
Jak zvládáme pandemii koronaviru v posledních dnech?
# Koronavirus jako katastrofa bez viníka? Vědci nesouhlasí, zodpovědná je vláda (ČTK, Seznam zprávy)
Ivan Obrusník (24.2. 2021) Nouzový stav je pro současnou pandemii adekvátní a potřebný
V posledních dnech jsme stále svědky zpochybňování opatření vlády proti pandemii způsobené Covidem-19, založené na tom, že vláda vyhlásila nouzový stav protiústavně a od toho se odvíjejí další kroky soudů ať již ústavního nebo soudů dalších. Posledním výkřikem je nařízení pražského soudu obnovit prezenční výuku jednomu gymnáziu na základě žaloby jednoho žáka a to v době, kdy stále narůstají počty nakaženým, hospitalizovaných a bohužel i zemřelých. Podle mého názoru vláda vyhlásila poslední krizový stav zcela oprávněně.
Je třeba si ujasnit, jak to vypadá podle krizové legislativy. Podle čl. 5 Ústavního zákona 110/1998 sb. ze dne 22. 4. 1998 o bezpečnosti ČR platí:
(1) Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
(2) Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.
Z tohoto důvodu se jedná nikoliv o prodloužení dřívějšího nouzového stavu, nýbrž o vyhlášení zcela nového nouzového stavu 15.2, který vznikl tím, že další růst pandemie způsobil nový virus resp. nová tzv. britská (případně i jihoafrická či brazilská) mutace viru Covid-19. Ta má zcela jiné vlastnosti (šíří se mnohem rychleji, dopadá více i na mladší lidi atd.) a je tedy mnohem nebezpečnější, a proto vyžaduje použití "silnějších" opatření. To je možné rychle a efektivně udělat právě na základě vyhlášení nového nouzového stavu. Teprve prodloužení tohoto "nového" nouzového stavu by měla schvalovat poslanecká sněmovna.
Naším zájmem a prvořadým úkolem musí být použití maximálních prostředků, které máme k dispozici včetně intenzívnějšího využívání Ústředního krizového štábu, jehož úloha je nesmyslně potlačována, a to umožní právě a jedině nouzový stav. Měli bychom také přestat s hledáním chyb vlády (těch bylo sice hodně, ale opatření v jiných zemích jsou podobná a nikdo je tam nezpochybňuje) a právní kličky, které neberou v úvahu podstatu věci - snížit dopady pandemie všemi prostředky. Je rozhodně žádoucí, aby se boj proti pandemii nestal nástrojem předvolební kampaně různých politiků či diskusním tématem právníků, což se bohužel děje. Vyhodnocovat chyby a hledat viníky můžeme dělat později až po skončení pandemie. Naším cílem v těchto dnech musí být co nejrychlejší snížení dopadů pandemie způsobené novými mutacemi viru zejména snížení počtu nemocných a zemřelých všemi prostředky a na to bychom se měli soustředit. Jen sjednoceným přístupem budeme schopni čelit nebezpečnější mutaci Covidu-19 a snížit počty nakažených a hlavně zemřelých.
Ivan Obrusník: (12.2.) Jsou občané v době pandemie rukojmím politiků?
Ve čtvrtek 11. 2. jsme se stali svědky zneužití politického boje v době probíhající velmi vážné krizové situace - pandemie koronaviru. Vláda požádala poslaneckou sněmovnu o prodloužení nouzového stavu. Ale protože koaliční vláda je menšinová, nepodařilo se jí, aby v parlamentu získala alespoň některé poslance opozičních stran. Podpořit vládu odmítli v tomto případě i komunisté, protože nepřijala jejich přehnané požadavky. Při projednávání žádosti o prodloužení nouzového stavu si sice mohou klást parlamentní strany či poslanci podmínky pro přijetí této žádosti, ale v konečné fázi by měli prodloužení schválit neboť je to důležitější než v daném okamžiku plnit podmínky, pro které není dostatečná vůle pro schválení. Neprodloužení nouzového stavu je velmi nebezpečné, neboť v době vážných krizí, a tou současně probíhající pandemie je, mají jít politické neshody stranou a všechny strany a jejich zástupci by se měli snažit, aby byla co nejrychleji přijata opatření pro skončení či zmírnění probíhající krizové situace. Je to naprosto logické a podobně se jedná a jednalo i v případě jiných krizových situací včetně válečného napadení státu.
Je třeba si ujasnit, jak to vypadá podle krizové legislativy. Podle čl. 5 Ústavního zákona 110/1998 sb. ze dne 22. 4. 1998 o bezpečnosti ČR platí:
(1) Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
(2) Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.
Je jasné, že vyhlášení nouzového stavu, a jeho prodloužení v době probíhající pandemie, je v souladu s tímto zákonem zcela žádoucí. Hejtmané mohou sice v případě současné pandemie vyhlásit podle krizového zákona stav nebezpečí, který jim do jisté míry umožní čelit dané krizové situaci, ale v omezenějším rozsahu. Opoziční politici, kteří se snaží získat body do nadcházejících voleb, ve čtvrtek v parlamentu poukazovali na to, že lze pandemii čelit bez vyhlášení nouzového stavu, že postačí vyhlášení stavu nebezpečí hejtmany, využití zákona o ochraně veřejného zdraví apod. Ale to je podcenění současné krizové situace - pandemie, která nemá v naší historii obdoby a její vážnost vyžaduje maximální využití prostředků, které jsou k dispozici. Platí, že pokud hejtmanovi prostředky pro odvrácení dopadů krizové situace nestačí, což je v současné pandemii zcela zřejmé, může neprodleně požádat vládu o vyhlášení nouzového stavu a tím výrazně posílit možnosti, jak krizové situaci čelit. Dá se očekávat, že hejtmané vládu o vyhlášení nouzového stavu sami požádají (to už se také stalo). Pak je otázkou, co nám neschválení prodloužení nouzového stavu v parlamentu kromě divadla přineslo. Rozhodně nic pozitivního.
Každopádně využití nouzového stavu pro snížení dopadů pandemie koronaviru je nejen zcela namístě, ale je i nutné To, že se zatím zcela nedaří snižovat rozsah pandemie, není vinou nouzového stavu, ale vinou nedodržování opatření schválenými vládou i celosvětovými malými zkušenostmi s pandemií takového rozsahu. U nás celou situaci komplikuje politický boj charakteru předvolebního, který vůbec nebere v úvahu vážnost situace a nutnost jednotného a účinného postupu proti pandemii. Samozřejmě došlo a dochází k řadě chyb při navrhování a prosazování opatření proti koronaviru včetně průběhu očkování, ale to ještě neznamená, že to vyřešíme ukončením nouzového stavu. Právě naopak, protože pandemie ještě neskončila. V současné době se již začíná projevovat nárůst nové a mnohem nebezpečnější další vlny pandemie spojené s šířením nakažlivějších a nebezpečnějších mutací viru. Rozhodně je třeba nerozvolňovat opatření proti pandemii a věnovat opatřením pro její eliminaci maximální pozornost a maximální prostředky.
Je škoda, že si opozice ve snaze ukázat, že vláda čelí pandemii špatně, vzala občany postižené koronavirem a jejich rodiny (a de facto i životy občanů) jako rukojmí bez ohledu na to, že pandemii tohoto rozsahu musíme čelit maximálním úsilím bez ohledu na stranickou příslušnost a politické názory.
Ivan Obrusník: (16.2.) Je současný stav nouze oprávněný?
V článku K. Surmanové v LN ze 16.2. se mj. píše, že existují pochyby o legálnosti nového vyhlášení stavu nouze ze strany vlády. "Premiér řekl, že vláda vyhlásila nouzi na základě nové skutkové podstaty, ale s tím mají ústavní právníci problém". Zdá se mi, že po celou dobu pandemie hledáme argumenty k tomu, abychom zpochybnili jakákoliv opatření vlády, i když jsou často podobná a někdy i mírnější než v dalších evropských zemích. Při tom nebereme v úvahu podstatu věci - že musíme čelit největší hrozbě od druhé světové války. Zabýváme se právnickými argumenty pro a proti nouzovému stavu. Zároveň si však neuvědomujeme nebezpečnost současné situace a nutnost rychle a důrazně na ni reagovat s ohledem na postupné rostoucí přeplnění kapacity nemocnic a narůstání počtu úmrtí na Covid-19. V těchto negativních parametrech jsme na špici jak v Evropě, tak i ve světě!
Domnívám se, že vláda vyhlásila znovu nouzový stav oprávněně, neboť nyní musíme čelit prakticky nové pandemii, vyvolané jinou ve srovnání s předchozí, a mnohem nebezpečnější, mutací covidu-19 - britskou a možná i jihoafrickou či brazilskou. Je to vidět z toho, že pandemie zatím přes veškerá (i když často neplněná) opatření neustupuje. To si vyžádá intenzivnější přístup k "boji" s koronavirem či opatření nová, a proto je vyhlášení nouzového stavu zcela na místě. Měli bychom použít maximální prostředky, které máme k dispozici včetně intenzívnějšího využívání Ústředního krizového štábu, a to umožní právě a jedině nouzový stav. Měli bychom také přestat s hledáním chyb vlády a právní kličky (to můžeme dělat později po skončení pandemie). Jen tak budeme schopni čelit nebezpečnější mutaci Covidu-19 a snížit počty nakažených a hlavně zemřelých.
...